Burunduk páskovaný

Český název: BURUNDUK PÁSKOVANÝ

Latinský název: Tamias sibiricus

Výskyt: oblast Dálného východu přes celou Sibiř až do

severovýchodní Evropy

Tělesné rozměry: 50 -120g, tělo 12cm, ocas 12cm

Způsob života

Burunduk neboli zemní veverka je plaché, ale snadno ochočitelné zvířátko, i když není příliš nakloněno manipulaci.

Je to velmi aktivní, denní zvíře, které rádo šplhá. Burunduci uléhají k zimnímu spánku, ale veverky chované doma v teple nemusí usnout vůbec.

Potrava

Bobule, semena, zrniny, výhonky, oříšky, hmyz (mouční červi, saranče, cvrček) čerstvé větvičky, ovoce a zelenina

Mandle jsou nevhodné, protože obsahují pro veverku škodlivý kyanovodík.

Chovatelské zařízení

Burunduci jsou nesnášenliví, proto je lepší chovat pouze jedno zvíře nebo pár, který potřebuje prostornější klec či voliéru.

Klec pro jednu veverku by neměla být menší, než 80x50x80 (dxhxv). Klec by měla stát na klidném, světlém místě bez průvanu.

Vhodné je umístit do klece různé větve na šplhání a prkna na odpočívání.

Do vrchní části klece je třeba umístit budku na spaní s podestýlkou ze sena či hoblin.

Podestýlka klece může být z rašeliny, hoblin či steliva pro drobné savce.

Burunduky je možné chovat celoročně venku za předpokladu, že budou mít k dispozici zateplenou noru či budku.

Rozmnožování

Burunduci pohlavně dospívají v 11-12 měsících. Březost trvá 35-40 dní. Samička mívá 4-6 mláďat, které lze odstavit po 50-60 dnech.

Délka života

Burunduci se dožávají 7-10 let.

Literatura

Zemní veverka – Jak na to, nakl. Robimaus